Obsah stránky
Bystrá (Wunderbach)
Bystrá, německy Wunderbach – doslova „Čarovný potok“, zaniklá osada ukrytá v hlubokém údolí Pěkného potoka pod horou Křemelnou, asi 2 km proti proudu Otavy před Rejštejnem.
Osada byla založena pravděpodobně v první čtvrtině 18. století, o čemž svědčí výstavba mlýna Johannem Harantem v letech 1705–1706.
Osada se skládala ze dvou částí, oddělených Pěkným potokem: Menší část ve stodůleckém katastru na pravém břehu potoka – čtyři usedlosti kolem mlýna (do roku 1945 patřil Josefu Harrantovi). Větší část osady ležela v katastru Radkov – pět stavení podél potoka na levém břehu.
Přes Otavu vedla lávka pro pěší do Myších Domků, dřevěné části lávky často poškozovaly ledové kry.
Ještě na počátku 20. století byla okolní strž nezarostlá, obhospodařovaná německy mluvícími rodinami. Před staveními se odehrával každodenní ruch – dřevěné pavlače, zvonky na střechách ohlašující poledne i klekání, malé zahrádky plné zeleniny a ovocné stromy. Žilo zde téměř 50 obyvatel.
Po druhé světové válce však přišel odsun německých obyvatel a osada byla zlikvidována. Díky špatné přístupnosti terénu však dodnes stojí torza řady domů, zachovalé kamenné zdi, zbytky mlýnských mechanismů i nádobí.
Osadu dodnes střeží statná památná lípa a několik solitérních smrků neobvyklých rozměrů. Svědkem bývalého osídlení jsou i četné ovocné stromy.
Nyní místo působí ponuře, tísnivě, ale i tajuplně. Ruiny osady si zahrály v kriminálním thrilleru Vzteklina (Česká televize) s Kryštofem Hádkem. Filmaři využili syrovou atmosféru místa k vytvoření napínavé kulisy.
Místní rodačka Marie Malá líčí, že jedna někdejší obyvatelka Wunderbachu se sem po letech vrátila – s plánkem „pokladu“, který kdysi ukryla její matka před vysídlením místních obyvatel. A poklad skutečně našla: několik keramických hrnečků a panenku, vše uložené v krabici po celých 62 let. Jeden hrneček a panenku si nechala, vše ostatní znovu ukryla – jako poděkování nechala svatý obrázek na místě.
Při poválečném odsunu německého obyvatelstva si obyvatelé směli odnést maximálně 50 kg osobních věcí. Cennosti jako šperky, drahé kovy nebo větší obnosy peněz byly zabavovány. Místo proto pravidelně přitahuje „hledače pokladů“.
Jedna z místních pověstí vypráví o ženě sedláka, který onemocněl. Žena se vydala do Rejštejna pro doktora. Protože neměla peníze, nesla mu jako odměnu slepičí vejce. Cestou jí však vejce uklouzla a spadla do proudu Pěkného potoka. Zoufalá žena pokračovala v cestě a v duchu prosila o zázrak. Ten se skutečně stal – u soutoku potoka s Otavou všechna vajíčka našla neporušená. Voda jí je zázračně vrátila.
Jiná pověst hovoří o vdově, její dceři a falešném čertu. Lakomý mlynář chtěl ošidit dvě chudé ženy o nalezený poklad, a tak se převlékl za čerta. Narazil však na skutečného „čerta“ – záhadného cizince, který jej roztrhal na kusy.
Jak se tam dostaneme:
Pěšky z Malého Radkova. Nejprve po zelené stezce a poté po lesních cestách. Je třeba spolehlivá navigace, která funguje i bez připojení k internetu.
Kdy vyrazit: na jaře a na podzim – lepší viditelnost ruin, bez vysoké trávy.